Nekonečná cesta

28. prosince 2011 v 20:50 | Barččí-Wild
Všechno začalo když jsem byla malá. Bylo mi asi tak 5 když táta dostal tuhle práci. Vybrali ho z několika tisíců vojaků co se o tohle místo ucházeli. Tak proč zrovna on?
Dostal povýšení díky němu se skoro každý rok stěhujeme. Když ne každý rok tak jednou za rok a půl. Nikdy to není déle.
Já jsem Annie Marschalová,je mi 14 a můj život není dokonalý. Většina lidí si řekne: Ta holka má všechno,veškerou elektroniku od Applu,značkové oblečení a ještě ke všemu může cestovat po světě.
Být úplně normální holka tak by mě to bavilo týden ale celý život? To je zabíjejcí.
Někdo kdo to nezažije tak to nepochopí.
Mě ani nevadí že mám každý rok nový pokoj ale to ostatní je strašné.
Najdu si kamarády,později(nebo možná dřív) i kluka ale pak za pár měsíců se musím odloučit a to už není ono.
Vztahy na dálku nedrží a u dřívější BFF taky ne. Max.první měsíc.
Ke všemu nikdy nevím kdy to přijde a každý den se bojím chodit ze školy domů jen k vůli tomu aby mi táta neřekl: Annie za týden se stěhujeme.
Momentálně sedím v letadle,ještě si posedím pár hodin než dojedeme do našeho nového domova.
Teď budeme bydlet v New Yorku. Jasně koho by to netěšilo? New York páni řekne si každý. Já s mým kapesným 50 dolarů týdně bych si to měla taky říct ale když vidím že se budu muset zase loučit je mi z toho úzko.
Je mi tak skoro vždycky ale řídím se svými pravidly:
1. Udělat si pokojíček podle nejnovějších trendů.
2.První den do školy si vzít kabelku od Gucciho(mimochodem originál).
3. Na všechny se usmívat a být milá.
4. Učit se a najít si zájmové kroužky.
5. Držet se dál od školních drben.

To poslední i když to tak nevypadá platí vždycky. Každá škola má svou drbnu. Je to tak vždy a já to musím vědět protože jsem prostřídala už 11 škol.
Podle výpočtů je to trošku nemožné ale párkrát jsme někde byli třeba 2 měsíce.


.....O 15 hodin později....
Projížděla jsem New York ale byla jsem unavená takže si ani nic nepamatuju.
Podle toho co jsem se dozvěděla později jsme jeli na roh 25 a Park Avenue.
Bydleli jsme v nejvyšším patře. Byl to tady luxus a v tu chvíli mi došlo že už nikdy nechci pryč. A že to budu muset nějak udělat.




Tohle byl začátek příběhu o krásné Annie Maschalové která nemá život zrovna nejlehčí.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 •Nick-Čipera• •Nick-Čipera• | Web | 28. prosince 2011 v 22:40 | Reagovat

Ahoj,psala jsi mi žádost o spřátelení.
Ráda se s tebou spřátelím.:)

2 Mrs.Suzanne Mrs.Suzanne | Web | 30. prosince 2011 v 12:44 | Reagovat

Máš moc pěkný blog :) Moc se mi líbí tvá grafika :) fakt tě obdivuju ;))

3 MRS.Cloe MRS.Cloe | Web | 30. prosince 2011 v 13:31 | Reagovat

Hezky píšeš!:D

4 Barččí-Wild Barččí-Wild | Web | 30. prosince 2011 v 17:51 | Reagovat

[2]: Grafika není moje :D Ovšem články jsou moje zásluha a za to moc díky.

5 Barččí-Wild Barččí-Wild | Web | 30. prosince 2011 v 17:52 | Reagovat

[3]: Děkují :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama